Terapeutická krytí pro hojení ran a kompresivní pomůcky pro léčbu otoků
Uvedené informace a doporučení jsou určena odborným zdravotnickým pracovníkům. Vaše dotazy rádi zodpovíme emailem, telefonicky, nebo při osobním jednání.
Terapeutická krytí pro hojení ran
ANTIMIKROBIÁLNÍ KRYTÍ MEDCU IMPREGNOVANÉ OXIDEM MĚDI - VÝROBCE MEDCU TECHNOLOGIES
Obvazy MedCu jsou čistící a hojení podporující krytí na rány na jedno použití s vnitřní absorpční vrstvou a jednou nebo dvěma vnějšími netkanými nepřilnavými vrstvami. Všechny vrstvy jsou impregnovány částicemi oxidu mědi. Obvazy jsou nedráždivé, nesenzibilizující a jsou k dispozici v 7 konfiguracích, s nebo bez adhezivního okraje.
Aplikace krytí MEDCU
Popis použití krytí MEDCU naleznete v příbalovém letáku.
Pro úspěšnou léčbu je důležité:
1. Aplikovat oranžovou stranou na spodinu rány.
2. Aktivovat krytí dostatečnou vlhkostí, např. sterilní vodou, fyziologickým nebo oplachovým roztokem, především u ran, které nedostatečně secernují, nebo je exudát z rány příliš vazký, hustý.
Měď z historické perspektivy (Magner L.A. History of medicine. New York: Marcel Dekker; 1992):
Staří Egypťané (3900 -1550 př. n. l.) –léčili rány a oční infekce
Číňané (3000 př. n. l. –1100 n. l.) –léčili kožní, oční a systémové infekce
Řecká kultura (1300–323 př. n. l.) –léčba bércových vředů, kožních, očních, plicních, vaginálních a gastrointestinálních poruch. Měděné náramky na artritidu.
Římská kultura (~600 př. n. l. -476 n. l.) -léčba očních a kožních onemocnění, zánětů krčních mandlí, hemoroidů, análních prasklin a obecně ošetřování ran
Mayské a Incké kultury (~ 600 př. n. l. -1 500 n. l.) –používaly se gázy namočené v roztoku síranu měďnatého k ‚‚dezinfekci‘‘ operačních ran
Aztékové (1500-1700 př. n. l.) –používali oxid měďnatý na kožní onemocnění
Afričtí obyvatelé -síran měďnatý se široce používá k hojení vředů a kožních onemocnění.
Hippokrates z Kosu (460 –375 př. n. l.), otec lékařství, měl bércový vřed. Ránu léčil pomocí různých druhů vařených bylin smíchaných s vínem používaným jako čisticí prostředek. Používal také různé druhy solí, oxidy mědi, k vysušení a zklidnění rány se používalo i olovo. Ve svém díle „De Vulneribus“ napsal, že obvazy na rány obsahující práškové sloučeniny mědi se doporučují k léčbě plicních, vaginálních a gastrointestinálních onemocnění a bércových vředů a infekcím čerstvých ran se předchází posypáním rány suchým měděným práškem.
Největším lékařem starověkého Říma byl Aulus Cornelius Celsus(25 př. n. l. –45 n. l.), který byl autorem velké lékařské encyklopedie „De Medicina“. V této práci je měď zmíněna jako důležitý lék pro praktické lékaře, a to pro léčbu pohlavních chorob a nehojících se chronických vředů.
Individualizovaná řešení pro otoky - na podkladu flebedému ( žilní nedostatečnost), lymfedému ( lymfatická nedostatečnost) a lipedému ( chronické bolestivé onemocnění podkožní tukové tkáně), nebo pooperačních komplikací. Výběr vhodné kompresivní pomůcky na základě doporučení ošetřujícího lékaře, konzultace a odborného měření.
Kompresivní systémy při léčbě žilních bércových vředů
Účinný kompresivní komplet pro podporu žilního návratu, stabilizaci žilní nedostatečnosti při léčbě bércového vředu, nebo po jejím ukončení.